Anti Dement Blog

Myslím si o sobě, že jsem celkem tolerantní, ale v poslední době to vzhledem ke kuřákům přestává platit. Může to být postupujícím věkem, větším počtem arogantních kuřáků, kombinací obojího nebo ještě něčím dalším. Z celkem normálního člověka se po zapálení stává negramotné individuum s radikálními názory na svobodu.

V platnost vstoupil zákon, který zakazuje kouřit na zastávkách. Nedošlo ale k žádné změně. Zem poseta vajgly, tvořící se smradlavé obláčky pod nápisem "Zákaz kouření" a pár výjimek stojících dál od zastávky. V praxi je tedy zahuleno všude – na zastávce i okolo ní.

Hospody – taky kapitola sama pro sebe. Najít místo, kam by člověk jednou za čas přišel na jednu Plzeň nebo skleničku vína a poklábosil s kamarády nebo kam by šel se slečnou na jídlo a pak nepáchnul jako prase, je skoro nemožné. Někteří majitelé to řeší vytvořením části pro nekuřáky, ale cedulku s nápisem "Nekuřácká část" kouř ignoruje a drze proniká i tam. Úžasné je vytvoření oddělených míst, ale vyhánění hostů bez objednávky jídla do té smradlavé.

Naprosto mimo jsou i argumentace, že to kouření není tak špatné, protože jsou horší věci. Že je to i prospěšné a když to někomu vadí, tak může přece odejít.

• "Alkohol je stejný" – Není. Pokud piju pivo, tak tím likviduji zdraví pouze a jen sobě. A na ulicích nevidím poházené lahve. Stejná je i odpověď při poukázání na tučné jídlo.
  
• "Auta jsou horší" – Na ulici to je možné, ale v auto není v restauraci a na ulici metr ode mě.
  
• "Když ti to vadí, tak jdi jinam. Já si můžu kouřit kde chci." – Zajímavý argument. Někdo obtěžuje okolí a ohání se vlastní svobodou bez ohledu na ostatní. Bylo by fajn, kdyby se naštvala většina nekuřáků a přestala navštěvovat podniky bez pořádně odděleného nekuřáckého prostoru. U nás to zatím vypadá na dlouhý boj, ale ve světě je vidět zlepšení (např. Irsko a zákaz kouření v restauracích).
  
• "Kouřím, protože mě to uklidňuje" – Ne. Naopak je tento pocit vyvolán závislostí na nikotinu. Kuřáka zneklidňuje nedostatek nikotinu a postupně se u něj projevují abstinenční příznaky. Pak cigareta způsobí uklidnění...na chvíli. Toto je častý argument kuřáků, kteří se neumí zamyslet a vnímají to pak i jako výhodu kouření.

Nejsem pro radikální zakázání kouření. Vždyť si každý může dobrovolně ničit zdraví jak sám chce, ale ať si likviduje jen to svoje! Část kuřáků naprosto ignoruje jakékoliv zákazy a proto bych byl pro přísnější tresty.

Někdy je to zajímavý pohled. Každé ráno vidím závislé trosky na zastávce, jejich úlek při příjezdu tramvaje a pokus co nejrychleji vykouřit zapálenou cigaretu, vyfukování ještě v průběhu jízdy. Před vystoupením už vytahují další "pochoutku", do druhé ruky připravují zapalovač a s toužebným výrazem sledují přibližující se zastávku. Byl by z toho zajímavý fotografický materiál, ale vím, že ostatní kuřáci by s jistotou tvrdili, že na tom tak nejsou, že oni jsou přece v pohodě. A v duchu tohoto blogu – asi jen úplní dementi by pronesli větu "Když budu chtít, tak s tím mohu kdykoliv přestat" :-(

Nedávno jsem jel ECčkem z Břeclavi do Kolína. Vlezu v Břeclavi na nádraží. Po chvíli koukání nacházim jednu otevřenou pokladnu, u který stojí jeden člověk. Postavim se do fronty nějaký kus od týpka přede mnou - zásadně dodržuji diskrétní vzdálednost, co je mi do osobních věcí ostatních lidí. Týpek to vyřídí. Nechám ho posbírat si drobný a než přistoupim k pokladně, přiletí taková starší ženská a že chce lístek do Brna. Pořádně neví jestli zpáteční, s příplatkem na EC. Přijde mi jako by byla zfetovaná. Nebo třeba ráda srká rumíček nebo tak něco. No tak si to vyřídila, stejně pak musela čekat dalších 20 minut jako všichni ostatní než ECčko přijelo. No ale hlavně, že nemusela čekat ve frontě. Kráva.

A dál. Na nástupišti čeká středně velký množství lidí. Přijíždí ECčko. Je pěkně dlouhý (plus mínus 8 vagonů, spíš víc). No ale všichni se cpou ke dveřím, aby tam byli první a mohli si sednout na ty nejlepší místa. Nakonec jsem si našel sedačku měl ji celou cestu pro sebe až do Kolína. A okolo bylo taky dost místa. Tohle nechápu. V dálkových vlacích je místa vždycky dost, ale prostě lidi se musí cpát. Pitomci.

Další kapitolou jsou důchodci, co se cpu do tramvají/autobusů/trolejbusů a letí si sednout na "svý" místo. Největší zadostiučinění pak je, když jim to místo někdo, kdo nastoupil druhýma dveřma, zasedne nebo už tam někdo sedí. Jako by si nemohli sednout někam jinam. Navíc v současný době často vídam, že je někdo vždycky pustí sednout. Jako společnost na tom nejsme zase tak blbě, ale takovýhle chování vážně nemá význam.

Posloucham podcast Českýho rozhlasu. Na to, jak rádia nemam rád (kvůli dementním kecům moderatorů, reklamě, a jiným hovadinám), to celkem ujde. Rozuměj: dá se to poslouchat, aniž bych to musel vypnout a moderátoři generují kladný informační tok - a ne záporný jako na ostatních radiích.

Kritická část ovšem je, když začnou volat posluchači. Jsou v zásadě dva typy:

1. Normální člověk, konverzace se odehrává v duchu:
   Moderátor: Dobrý den, jakou máte otázku?
   Posluchač: Dobrý den, chtěl(a) bych se zeptat... (položí otázku)
   


2. Dement:
   Moderátor: Dobrý den, jakou máte otázku?
   Posluchač: (nic)
   Moderátor: Dobrý den, jste v éteru, můžete mluvit...
   Posluchač: (pořád nic)
   Moderátor: Kdo se dovolal? Můžete mluvit...
   Posluchač: Eeeeee. Dobrý.... den... jáááá.... ééééé.... dovolal jsem se? éééé
   Moderátor: Ano. Dovolal jste se do pořadu (název). Na co byste se chtěl zeptat našeho hosta?
   Posluchač: Éééééé. Chtěl jsem.... éééé.... se zeptat.... éééé
   

No a takhle to pokračuje dál než se vyžvejkne. A nejhorší je, když se na nic nezeptá. A vůbec nejhorší je, když ještě nemluví k tématu.

Když prostě mam problém mluvit, tak tam nevolam, ať nevypadam jak debil. Jestli si chtěj pokecat nebo si hrajou na zúčastněný nebo já nevim... Zabít!

Prodávam svuj desktopovej komp. Mam na něm linux. Týpek, kterýmu to prodávam si s linuxem pochopitelně netyká, tak tam chce wokna. Instalim W2K. Rušim linuxový partice, dělam jednu NTFS. Formátuje to. Ale proč přes 2 hodiny? Tohle nechápu. V linuxu trvá mkinitfs pár sekund. Pitomý wokna, akorát s tim člověk ztrácí drahocený čas. Vybombardovat je!

A nechci slyšet nějaký ptákoviny jako, že si mam zapnout DMA a nepouštět to v PIO. Když to jde samo v linuxu, tak by to mohlo jít samo i ve woknech - ty jsou tim spíš pověstný, že dělají za člověka věci, který ani sám nechce.

Nemam rád wokení instátor! Terminál forever!

UPDATE 21:30: A taky nesnáším progress bary s hláškou prosím chvíli vyčkejte a musím pak čekat půl hodiny! Zlatej verbose mode v linuxu, aspoň člověk vidí co to dělá a že se to nefláká.

UPDATE 23:10: A opět se potvrdilo pravidlo, že ať začneš s instalací woken kdykoliv, vždycky skončíš v jedenáct. A nebo pak už vůbec.

BFU neboli Bloody Fucking User. Politicky korektně se to překládá jako Běžný Franta Uživatel, což je naprosto zcestný. S BFU toho člověk zažije mnoho, tak proto ta římská číslice v názvu. Myslím, že to bude pěkný seriál...

Ale k jádru. Existují v zásadě 3 způsoby jak něco nainstalovat do PocketPC:

1. vývojář připraví instalační soubor přímo pro PocketPC, má koncovku .CAB.
2. vývojář připraví spustitelný .EXE soubor pro desktop, který se postará o instalaci do desktopu (pro případnou další instalaci) a zároveň nainstaluje program do PDAčka.
3. vývojář je línej a zabalí aplikaci třeba do ZIP (nemusí, ale pokud chce šetřit uživatelův čas a příp. peníze při stahovaní, tak to udělá) plus přiloží návod, kde stojí něco jako: tohle nakopírujte sem, tohle nakopírujte tam a máte to.

My se budeme zabývat prvním způsobem. Takže jsme vývojář a jsme hodný na uživatele, takže jim připravíme .CAB. A protože jsme opradvu hodný, tak ho i zabalíme ZIPem, aby se to rychlejc stáhlo. Jenže my jsme doopravdy fakt hodný, tak uživatelům děláme i samoinstalační .EXE (viz 2. bod). A protože jsme úplně maximalně hodný, tak napíšeme i návody, jak se zaZIPovaným a samoinstalačním souborem zacházet a návod dáme na WWW stránku, kde se dají tyto soubory stáhnout.

Dál se bavíme o zaZIPovanejch CABech. Pokud je uživatel chytrej, tak první co udělá je, že si stahlej soubor rozbalí (samotnej ZIP mu k ničemu moc není). Vidí .CAB, hurá s nim do PDAčka, tapne na něj a je nainstalováno. Jak prosté, že Watsone? Žádný návod netřeba. Milión a jeden program se tak instaluje, tak proč by tady měla být výjimka. Neni a nebude! Proč taky?

A teď přichází na scénu aktivní BFU. Vidí ZIP, rozbalí. Vidí .CAB, vleze do něj - šak CAB je tež archyv, ne? Vidí soubory jako: 000prg.001, prgcfg.002, 000setup.999. A co teď s tim? Tež napišeme vyvojaři majl, že to nejde nainstalovat. To né, že by se podíval, jestli k tomu neni někde na stránkách návod. To mu v tom mozku - co mozku - v tom prejtu co tam má prostě nedojde.

No nazabili byste ho?

Něco z programátorského prostředí. Občas musím prolézat cizí kód vytvořený v nejmenované velké společnosti a narážím na neskutečné věci.

Např. naprosto zbytečná konstrukce if (false) {… 2 stránky kódu …}. Nikdy se to samozřejmě neprovede, jen to zabírá místo, plete při pozdější analýze a ještě se to zbytečně přenáší na server. Poprvé jsem na to zíral a pokusil se autorovi této prasárny slušně emailem vysvětlit, že je to tam naprosto zbytečně a ptal jsem se proč to tam nechal. Dostal jsem odpověď "Co když to bude někdy potřeba?". No schovávat si takhle kusy kódu ve 40MB zdrojáku je fakt užitečné a určitě to za rok, dva někdo najde a použije :-D No zkusil jsem ještě namítnout, že by se to dalo taky kompletně zakomentářovat, aby se to nepletlo. Po debilní odpovědi "Proč? Vždyť je to úplně stejný. Já to tak dělám vždy a zatím jsem neměl problém, tak to nebudu měnit." jsem vypustil několik nadávek a v zájmu svého duševního zdraví jsem s touto zbytečnou činností přestal. Asi když mám míň titulů, tak mu do toho nemám co kecat. Virius by mu za tohle nakopal při zkoušce pr..l

Další, ještě vymakanější varianta je složitý výpočet nějaké hodnoty přes celou stránku. Nejlépe s několika dotazy do externí databáze a pak je řádek s použitím této hodnoty zakomentářován s poznámkou, že jde o starou funkčnost. Grrr…zase by mě zajímalo kterej blbec tohle udělal. To je ideální programátor Woken, když tak čtu nároky Visty na DirectX 9 kompatibilní grafiku…ale to jsem lehce odbočil. Celé se to samozřejmě musí úplně zbytečně provést, zpomaluje to a při dalším procházení kódu to plete. Oni jsou snad placeni za počet vytvořených řádků kódu.

No a pak jen zírám na úžasnou všepojímající datovou strukturu, ve které se jedna hodnota vyskytuje čtyřikrát na různých místech a při různém použití se jednou použije tahle, podruhé tahle…atd. Vím co bych dostal za odpověď na můj dotaz "Proč tam není jen jednou?". Určitě by měl autor jednoho z řešení námitku "No já jsem nevěděl kde to mám hledat a jestli s tím můžu pracovat, tak jsem si udělal další." Asi nemusím vysvětlovat jaké problémy nastávají. Chci použít tu hodnotu, ale sakra která je momentálně správná, když je v každé něco jiného? No prostě chaos.

Žádné zdržování a jedeme dál. Už je to nějakej pátek, co jsem vybíral jednoduchou klávesnici ke svému ďábelskému stroji – aby ladila, tak černou. Naivní představa, že "mrknu na CC, vyberu jednu a objednám" padla po první hodině hledání. Nějakého dementního designéra asi napadlo, že by mohl vykázat nějakou aktivitu a upravit rozložení klávesnice.

Už jsem si postupem času zvyknul na wokenní klávesy, sice je skoro na nic nepoužívám, ale naučil jsem se jim alespoň vyhýbat při psaní. Přežiju i malé Enter nebo Backspace…ale ne tyhle prasárny.

Zrušený Insert…sakra čím mám označovat soubory ve file manageru? Léty prověřená kombinace kláves na kopírování Ctrl + Insert a Shift + Insert je taky nepoužitelná.

Přetočení funkčních kláves Home, End… Další pokus o nasrání uživatele. Nejlepší je kombinace přetočení + chybějící Insert + posunutí šipek. Hlavně, že má ta klávesnice navíc 15 super hyper pumprdlíků.

No a extrémem je kompletní zrušení kláves Home a spol., naprásknutí šipek pod Enter a tím kompletní přerod v dementní uspořádání a zmenšení klávesnice o 5 cm.

Jestli jde o tajnou soutěž o nejnasranějšího uživatele, tak se vzdávám a už by s tím mohli zase přestat. Jinak zastřelit, uškrtit a pověsit každého kdo za to může :-D

Tak jsem tu, můj první příspěvek na jakémkoliv blogu…no všechno je jednou poprvé. A hned jsem zjistil, že mi někdo ukradnul mé oblíbené user name Zivan. To jsem zvědavej, jestli si na to jiný za půl roku ještě vzpomenu. No pro jistotu. Dal jsem si tam "jzidek".

"Ocelových lan není nikdy dost," řekl Honza a založil ve svém rodném městě už osmou továrnu na výrobu ocelových lan. Stalo se tak tři dny poté, co blbost začala nadnášet.

Neznámý autor

Bijte dementy!