30 srpna 2006
Arogance kuřáků
Myslím si o sobě, že jsem celkem tolerantní, ale v poslední době to vzhledem ke kuřákům přestává platit. Může to být postupujícím věkem, větším počtem arogantních kuřáků, kombinací obojího nebo ještě něčím dalším. Z celkem normálního člověka se po zapálení stává negramotné individuum s radikálními názory na svobodu.
V platnost vstoupil zákon, který zakazuje kouřit na zastávkách. Nedošlo ale k žádné změně. Zem poseta vajgly, tvořící se smradlavé obláčky pod nápisem "Zákaz kouření" a pár výjimek stojících dál od zastávky. V praxi je tedy zahuleno všude – na zastávce i okolo ní.
Hospody – taky kapitola sama pro sebe. Najít místo, kam by člověk jednou za čas přišel na jednu Plzeň nebo skleničku vína a poklábosil s kamarády nebo kam by šel se slečnou na jídlo a pak nepáchnul jako prase, je skoro nemožné. Někteří majitelé to řeší vytvořením části pro nekuřáky, ale cedulku s nápisem "Nekuřácká část" kouř ignoruje a drze proniká i tam. Úžasné je vytvoření oddělených míst, ale vyhánění hostů bez objednávky jídla do té smradlavé.
Naprosto mimo jsou i argumentace, že to kouření není tak špatné, protože jsou horší věci. Že je to i prospěšné a když to někomu vadí, tak může přece odejít.
Někdy je to zajímavý pohled. Každé ráno vidím závislé trosky na zastávce, jejich úlek při příjezdu tramvaje a pokus co nejrychleji vykouřit zapálenou cigaretu, vyfukování ještě v průběhu jízdy. Před vystoupením už vytahují další "pochoutku", do druhé ruky připravují zapalovač a s toužebným výrazem sledují přibližující se zastávku. Byl by z toho zajímavý fotografický materiál, ale vím, že ostatní kuřáci by s jistotou tvrdili, že na tom tak nejsou, že oni jsou přece v pohodě. A v duchu tohoto blogu – asi jen úplní dementi by pronesli větu "Když budu chtít, tak s tím mohu kdykoliv přestat" :-(
V platnost vstoupil zákon, který zakazuje kouřit na zastávkách. Nedošlo ale k žádné změně. Zem poseta vajgly, tvořící se smradlavé obláčky pod nápisem "Zákaz kouření" a pár výjimek stojících dál od zastávky. V praxi je tedy zahuleno všude – na zastávce i okolo ní.
Hospody – taky kapitola sama pro sebe. Najít místo, kam by člověk jednou za čas přišel na jednu Plzeň nebo skleničku vína a poklábosil s kamarády nebo kam by šel se slečnou na jídlo a pak nepáchnul jako prase, je skoro nemožné. Někteří majitelé to řeší vytvořením části pro nekuřáky, ale cedulku s nápisem "Nekuřácká část" kouř ignoruje a drze proniká i tam. Úžasné je vytvoření oddělených míst, ale vyhánění hostů bez objednávky jídla do té smradlavé.
Naprosto mimo jsou i argumentace, že to kouření není tak špatné, protože jsou horší věci. Že je to i prospěšné a když to někomu vadí, tak může přece odejít.
- "Alkohol je stejný" – Není. Pokud piju pivo, tak tím likviduji zdraví pouze a jen sobě. A na ulicích nevidím poházené lahve. Stejná je i odpověď při poukázání na tučné jídlo.
- "Auta jsou horší" – Na ulici to je možné, ale v auto není v restauraci a na ulici metr ode mě.
- "Když ti to vadí, tak jdi jinam. Já si můžu kouřit kde chci." – Zajímavý argument. Někdo obtěžuje okolí a ohání se vlastní svobodou bez ohledu na ostatní. Bylo by fajn, kdyby se naštvala většina nekuřáků a přestala navštěvovat podniky bez pořádně odděleného nekuřáckého prostoru. U nás to zatím vypadá na dlouhý boj, ale ve světě je vidět zlepšení (např. Irsko a zákaz kouření v restauracích).
- "Kouřím, protože mě to uklidňuje" – Ne. Naopak je tento pocit vyvolán závislostí na nikotinu. Kuřáka zneklidňuje nedostatek nikotinu a postupně se u něj projevují abstinenční příznaky. Pak cigareta způsobí uklidnění...na chvíli. Toto je častý argument kuřáků, kteří se neumí zamyslet a vnímají to pak i jako výhodu kouření.
Někdy je to zajímavý pohled. Každé ráno vidím závislé trosky na zastávce, jejich úlek při příjezdu tramvaje a pokus co nejrychleji vykouřit zapálenou cigaretu, vyfukování ještě v průběhu jízdy. Před vystoupením už vytahují další "pochoutku", do druhé ruky připravují zapalovač a s toužebným výrazem sledují přibližující se zastávku. Byl by z toho zajímavý fotografický materiál, ale vím, že ostatní kuřáci by s jistotou tvrdili, že na tom tak nejsou, že oni jsou přece v pohodě. A v duchu tohoto blogu – asi jen úplní dementi by pronesli větu "Když budu chtít, tak s tím mohu kdykoliv přestat" :-(
# postnul Anonymní @ 14:20 
