Anti Dement Blog

Nedávno jsem jel ECčkem z Břeclavi do Kolína. Vlezu v Břeclavi na nádraží. Po chvíli koukání nacházim jednu otevřenou pokladnu, u který stojí jeden člověk. Postavim se do fronty nějaký kus od týpka přede mnou - zásadně dodržuji diskrétní vzdálednost, co je mi do osobních věcí ostatních lidí. Týpek to vyřídí. Nechám ho posbírat si drobný a než přistoupim k pokladně, přiletí taková starší ženská a že chce lístek do Brna. Pořádně neví jestli zpáteční, s příplatkem na EC. Přijde mi jako by byla zfetovaná. Nebo třeba ráda srká rumíček nebo tak něco. No tak si to vyřídila, stejně pak musela čekat dalších 20 minut jako všichni ostatní než ECčko přijelo. No ale hlavně, že nemusela čekat ve frontě. Kráva.

A dál. Na nástupišti čeká středně velký množství lidí. Přijíždí ECčko. Je pěkně dlouhý (plus mínus 8 vagonů, spíš víc). No ale všichni se cpou ke dveřím, aby tam byli první a mohli si sednout na ty nejlepší místa. Nakonec jsem si našel sedačku měl ji celou cestu pro sebe až do Kolína. A okolo bylo taky dost místa. Tohle nechápu. V dálkových vlacích je místa vždycky dost, ale prostě lidi se musí cpát. Pitomci.

Další kapitolou jsou důchodci, co se cpu do tramvají/autobusů/trolejbusů a letí si sednout na "svý" místo. Největší zadostiučinění pak je, když jim to místo někdo, kdo nastoupil druhýma dveřma, zasedne nebo už tam někdo sedí. Jako by si nemohli sednout někam jinam. Navíc v současný době často vídam, že je někdo vždycky pustí sednout. Jako společnost na tom nejsme zase tak blbě, ale takovýhle chování vážně nemá význam.