25 července 2007
BFU v akci: Kdyz je cerna bila
Vazne uz me to unavuje. Kdyz neumim cist, tak mi nepisu. Ja uz to vysvetlovat pokazdy nehodlam. Napsany je to tam jasne. Tak, dementi, CTETE. Nechapu, kde prisli na takovou kokotinu!
Je tu jeden muj progam. Jako logo ma cernou tecku. Coz neni hezky, a proto bych rad mel poradny logo. Toz napisu na stranky, ze kdyz by byl nekdo tak hodnej a nejaky mel nebo vedel, at posle, ze rad pouziju.
Tento program se integruje se to taskbaru. V taskbaru se vse vykresluje bile (pokud neni zmeneno tematkem). Program tam vykresli maly kolecko (bily), kterym se otevira menu. Takze tohle kolecko je jasna kontrolka. Pak jeste vykresluje ok/close tlacitko. No a uz nevim kolik dementu mi psalo, at tu bilou tecku nemenim, ze se jim libi. No jiste, proto jsem ji tam delal. Neni intruzivni - cili neopruzuje a vypada, jako by tam odjakziva mela byt. V tom je jeji dokonalost. Tu menit nehodlam. Ale to ne, oni porad, at ji nemenim. Jasne pisu, ze chci menit cernou a oni mi pisou o bily. No nejsou to dementi?
Je tu jeden muj progam. Jako logo ma cernou tecku. Coz neni hezky, a proto bych rad mel poradny logo. Toz napisu na stranky, ze kdyz by byl nekdo tak hodnej a nejaky mel nebo vedel, at posle, ze rad pouziju.
Tento program se integruje se to taskbaru. V taskbaru se vse vykresluje bile (pokud neni zmeneno tematkem). Program tam vykresli maly kolecko (bily), kterym se otevira menu. Takze tohle kolecko je jasna kontrolka. Pak jeste vykresluje ok/close tlacitko. No a uz nevim kolik dementu mi psalo, at tu bilou tecku nemenim, ze se jim libi. No jiste, proto jsem ji tam delal. Neni intruzivni - cili neopruzuje a vypada, jako by tam odjakziva mela byt. V tom je jeji dokonalost. Tu menit nehodlam. Ale to ne, oni porad, at ji nemenim. Jasne pisu, ze chci menit cernou a oni mi pisou o bily. No nejsou to dementi?
18 července 2007
Dementni fax
Patrime mezi ty nestastne lidi, kteri misto aby techniku ovladali, jsou technikou ovladani. Mezi nase utiskovatele patri mnoho zarizeni a jednim z nich je FAX. Je potreba. Zakaznici nam faxuji ruzne dokumenty, abysme za nimi nemuseli jezdit. Setrime tak cas i penize.
Nas fax je certovo kvitko. Je to kombinovany s telefonem, kompaktni a ma to spoustu jinych marketingovych nalepek. Proste, kdo to nema, jakoby nezil. My ho mame. A nezijeme v klidu. Fax ma tak dementni podavac papiru, ze je zazrak, kdyz si to vezme papir. Faze jedna: napozicovani papiru je celkem uspesna, ale pak kdyz se ma tisknout, tak papir dovnitr nejde a dal to netiskne. Nastesti vyrobce udelal funkci, ze kdyz se teda netiskne, tak to ulozime do pameti, aby se to dalo pozdeji vytisknout.
Dneska zrovna jeden zakaznik faxoval. A fax mel svuj den. Fax prichazi. Papir se pozicuje. Fax se chce tisknout. Nic. Takze konci s tim, ze fax je v pameti a pak si to uzivateli vytiskni z pameti. Zarizeni pipa, abysme si vsimli, ze s nim neco mame udelat. Tak jo. Na faxu je nekolik cudliku: telefonni cast (cisla, # a *), help, sipka nahoru, dolu, kolecko, stop, start, adresar, menu, quick scan, play, record, erase.
Takze vzhuru do tisku. Mackam start. Nic. Play. Nic. Stop? Taky nic. Kolecko by mohlo listovat menu. Ne listuje adresarem. Sipky nahoru dolu meni hlasitost. Help prochazi menu, kde je polozka prijem faxu. Ze by to bylo ono? Zadny enter tu neni, tak mackam start. Nic. Vyzkousim co se da, ale s nulovym vysledkem. Tak zkusim vsechno na vsechno, wokna a par her me vycvicilo. A nezustal on vevnitr nejaky zmuchlany papir? Tak to otviram. Koukam, ze tiskova paska je nejaka nerovna. Tak ji narovnam. Zavru to. Fax se snazi vytisknout to, co je v pameti. Tak takhle se na to musi! No ale fax ma svuj den, pokus o dalsi tisk je neuspesny. Takze otviram a zaviram znova. Zkusime dalsi pokus jen s jednim papirem. Nic! Zadny tisk, zadne pozicovani, zadne snahy. Nic! WTF? Tak otviram a zkousim laborovat s paskou, treba to pomuze. Porad nic. No sakra! Tak zkousim zase mackat tlacitka. Makam i start. Zacina to tisknout. No tak to me ho teda vyndej! Predtim nic a ted tisk. Nastesti se to ted konecne podarilo vytisknout. Proklinam vyrobce a odchazim stredem...
Nas fax je certovo kvitko. Je to kombinovany s telefonem, kompaktni a ma to spoustu jinych marketingovych nalepek. Proste, kdo to nema, jakoby nezil. My ho mame. A nezijeme v klidu. Fax ma tak dementni podavac papiru, ze je zazrak, kdyz si to vezme papir. Faze jedna: napozicovani papiru je celkem uspesna, ale pak kdyz se ma tisknout, tak papir dovnitr nejde a dal to netiskne. Nastesti vyrobce udelal funkci, ze kdyz se teda netiskne, tak to ulozime do pameti, aby se to dalo pozdeji vytisknout.
Dneska zrovna jeden zakaznik faxoval. A fax mel svuj den. Fax prichazi. Papir se pozicuje. Fax se chce tisknout. Nic. Takze konci s tim, ze fax je v pameti a pak si to uzivateli vytiskni z pameti. Zarizeni pipa, abysme si vsimli, ze s nim neco mame udelat. Tak jo. Na faxu je nekolik cudliku: telefonni cast (cisla, # a *), help, sipka nahoru, dolu, kolecko, stop, start, adresar, menu, quick scan, play, record, erase.
Takze vzhuru do tisku. Mackam start. Nic. Play. Nic. Stop? Taky nic. Kolecko by mohlo listovat menu. Ne listuje adresarem. Sipky nahoru dolu meni hlasitost. Help prochazi menu, kde je polozka prijem faxu. Ze by to bylo ono? Zadny enter tu neni, tak mackam start. Nic. Vyzkousim co se da, ale s nulovym vysledkem. Tak zkusim vsechno na vsechno, wokna a par her me vycvicilo. A nezustal on vevnitr nejaky zmuchlany papir? Tak to otviram. Koukam, ze tiskova paska je nejaka nerovna. Tak ji narovnam. Zavru to. Fax se snazi vytisknout to, co je v pameti. Tak takhle se na to musi! No ale fax ma svuj den, pokus o dalsi tisk je neuspesny. Takze otviram a zaviram znova. Zkusime dalsi pokus jen s jednim papirem. Nic! Zadny tisk, zadne pozicovani, zadne snahy. Nic! WTF? Tak otviram a zkousim laborovat s paskou, treba to pomuze. Porad nic. No sakra! Tak zkousim zase mackat tlacitka. Makam i start. Zacina to tisknout. No tak to me ho teda vyndej! Predtim nic a ted tisk. Nastesti se to ted konecne podarilo vytisknout. Proklinam vyrobce a odchazim stredem...
11 července 2007
BFU v akci: VELKA PISMENA
Idiocie dementu nezna mezi, a tak tu mame dalsi dil naseho oblibeneho serialu. Prisel mail. V subjectu: NELZE ODINSTALOVAT. Cely mail napsan velkymi pismeny. To se bezne v elektronicke komunikaci povazuje za to, ze nekdo krici. Nemam rad, kdyz na me nekdo krici a domaha se tak pozornosti. To uz vazne zmizela slusnost mezi lidmi, ze na sebe kricime? Stacilo by preci jen napsat: Potreboval bych pomoct s timhle a s timhle, jak to mam udelat? Ale to ne, on musi kricet. At si krici...
A to uz vubec nepisu o tom, ze ten dement ani nenapsal, jaky program mu to nejde odinstalovat. Nuze, jak se do lesa vola, tak se z lesa ticho ozyva.
A to uz vubec nepisu o tom, ze ten dement ani nenapsal, jaky program mu to nejde odinstalovat. Nuze, jak se do lesa vola, tak se z lesa ticho ozyva.
09 července 2007
Vražedné sklony rodičů
Se vzdalujícím se datem narození si zřejmě začínám více všímat některých aktivit rodičů při péči o potomky. Na jedné straně oblepují doma všechny rohy a i mýval by záviděl čištění prcku, ale na druhé straně jim bez problémů ukazují jak je život drsný.
Před chvílí jsem si vyrazil koupit něco na zub a u přechodu jsem se setkal s kočárkem jako obrněným transportérem. Paní přijela k přechodu a jako nejlepší umístění vybrala půl kočárku v silnici a polovinu na chodníku. Na frekventované silnici měl auta špunt pořádně na očích. Úžasné, seděl vpředu, tak by to měl alespoň rychle za sebou :-(
Velkou "starostlivou" skupinou jsou kuřáci. Včera jsme končili vodu, vraceli lodě a já jsem jel asi s majitelem a jeho rodinkou na nádraží. Pán si nastoupil, zapálil cigárko, a aby se neřeklo, tak otevřel okno asi o 2cm. Určitě by se bránil, že za jízdy kouř uniká pootevřeným oknem ven. To přece ví každej kuřák nejlíp, né? Prcek seděl za ním, přikurtovaný na sedačce. Asi aby hajzlík nezdrhal a měl to přímo pod nos.
Další starostlivou matku jsem potkal na lyžích ve Francii. Seděla na židli, prcek ji spal v náručí a ona nad ním vesele vykuřovala. Azbestové dítě s potřebou pravidelného protahování plic. Superman hadr :-(
Před chvílí jsem si vyrazil koupit něco na zub a u přechodu jsem se setkal s kočárkem jako obrněným transportérem. Paní přijela k přechodu a jako nejlepší umístění vybrala půl kočárku v silnici a polovinu na chodníku. Na frekventované silnici měl auta špunt pořádně na očích. Úžasné, seděl vpředu, tak by to měl alespoň rychle za sebou :-(
Velkou "starostlivou" skupinou jsou kuřáci. Včera jsme končili vodu, vraceli lodě a já jsem jel asi s majitelem a jeho rodinkou na nádraží. Pán si nastoupil, zapálil cigárko, a aby se neřeklo, tak otevřel okno asi o 2cm. Určitě by se bránil, že za jízdy kouř uniká pootevřeným oknem ven. To přece ví každej kuřák nejlíp, né? Prcek seděl za ním, přikurtovaný na sedačce. Asi aby hajzlík nezdrhal a měl to přímo pod nos.
Další starostlivou matku jsem potkal na lyžích ve Francii. Seděla na židli, prcek ji spal v náručí a ona nad ním vesele vykuřovala. Azbestové dítě s potřebou pravidelného protahování plic. Superman hadr :-(
