03 listopadu 2006
Vlaky stojí, auta jedou
Je krásné páteční odpoledne a já o hodinu dříve vyrážím z práce na vlak. Slunce svítí, čekají mě dva dny volna - parádní nálada. Mám naplánovaný víkend na chatě. Dvě hodiny rychlíkem z Prahy do České Třebové, pak půl hodiny osobákem do Hoštejna. Na hlavní nádraží přicházím těsně před odjezdem vlaku a po shlédnutí fronty u pokladen to vzdávám. Koupím si lístek ve vlaku, tu dvacku navíc přežiju.
Při nástupu zjišťuji, že jestli jsem si chtěl sednout, tak jsem měl přijít o dost dřív. Nevejdu se ani do uličky, tak zůstávám stát na volném prostoru u WC. Šeříková vůně to teda není, ale co, je to maximálně na dvě hodiny.
Po hodině idylka skončila. Rychlík zpomalil a zastavil u elektrárny. Po čtvrt hodině začala být část cestujících nervózní. Za další patnáctiminutovku se prodrala průvodčí až k nám a jen tak prohodila "Jó spadla trolej, tak musíme čekat až nás jiná lokomotiva odtáhne. Ale už jí hledají". Na dotazy, jak dlouho to asi bude trvat odpověděla, že minimálně hodinu. No paráda :-(
Po hodině a půl část cestujících vylezlo z vlaku a šli k nedaleké silnici stopovat. Někdo to měl "jen" 20km do Pardubic, tak zkoušel štěstí. Řidiči museli koukat, když najednou na 200m stopovalo asi 200 lidí.
Další zaručené informace - "Tak už sehnali lokomotivu, jede sem a odtáhne nás zpátky do nejbližší zastávky, tam přejedeme na vedlejší kolej a budeme pokračovat." Rozhovory mezi cestujícími se začínaly stáčet ke stejnému tématu. "Na těch drahách je takovej bordel všude...A to chtějí zase zdražovat...Jsou to všichni debilové." Uběhla slabá půlhodinka a byla tu třetí informace "Tak lokomotiva už tu je a nebude nás táhnout zpátky. Potlačí nás dopředu." Cestujícím to bylo ukradený, hlavně když už konečně pojedeme. Že sranda ještě nekončí jsme poznali hned při rozjezdu. Pár drcnutí, skřípění brzd a pomalé rozjíždění nevěštilo nic dobrého. Kupodivu se ten vlak rozjel a i brzdy to po chvilce vzdaly.
Zastavení v 5km vzdálené stanici překvapilo víc místní než nás. Rychlík jim tu už asi pár let ani nepřibrzdil. Pět minut, deset, patnáct, dvacet. Nervozita začala opět stoupat. No a co se mohlo stát? Náhradní lokomotiva zdechla a čeká se na další. V pořadí už třetí. Po necelé hodině přisupěl další testovací šrot. Známý rozjezd s přískoky jako v autoškole, skřípění brzd a jelo se. Někdo poznamenal, že jestli tenhle vlak dojede až do Brna, tak ho dráhy stejně dají rovnou do šrotu.
Pardubice - hodiny ukazovaly 20:00, takže jsme na 100km měli tři hodiny zpoždění. No všichni si to vyloženě užívali. V Pardubicích stála na jednom nástupišti parta hokejových fanoušku Sparty a na druhém příznivci Pardubic. Měli mnohem lepší náladu a pokřikovali na sebe bojová hesla. Jeden moravák už to nevydržel a z vlaku zaznělo "Vy blbý pražáci, doufám, že vám to nepojede...jako nám." Ten konec přivodil záchvat smíchu celému vagónu.
Zbytek cesty proběhl relativně v pohodě. Postupně jsem upřesňoval svůj příjezd a v deset jsem byl v cíli. Původní dvě a půl hodiny cesty se protáhlo na hodin šest.
A co na to ČD? Nic, cestující mají smůlu. Mohou se zadarmo vrátit zpátky. Jo, zabít celej den a nikam se nedostat je opravdu skvělé řešení. Během prvních dvou hodin čekání projelo po vedlejší trati asi pět dalších vlaků. Zastavení a nabrání části cestujících asi taky nikoho nenapadlo. A jestli v tom vlaku byl revizor, tak sedel někde v koutě na záchodě, služební odznak raději spolknul a doufal, že ho nikdo nenajde, protože po větě "Revize jízdenek" by strávil v nemocnici na lůžku i vánoce.
A "úspěchy" Pendolina dokazují, že cestování s ČD bude ještě dlouho dobrodružství :-(
Při nástupu zjišťuji, že jestli jsem si chtěl sednout, tak jsem měl přijít o dost dřív. Nevejdu se ani do uličky, tak zůstávám stát na volném prostoru u WC. Šeříková vůně to teda není, ale co, je to maximálně na dvě hodiny.
Po hodině idylka skončila. Rychlík zpomalil a zastavil u elektrárny. Po čtvrt hodině začala být část cestujících nervózní. Za další patnáctiminutovku se prodrala průvodčí až k nám a jen tak prohodila "Jó spadla trolej, tak musíme čekat až nás jiná lokomotiva odtáhne. Ale už jí hledají". Na dotazy, jak dlouho to asi bude trvat odpověděla, že minimálně hodinu. No paráda :-(
Po hodině a půl část cestujících vylezlo z vlaku a šli k nedaleké silnici stopovat. Někdo to měl "jen" 20km do Pardubic, tak zkoušel štěstí. Řidiči museli koukat, když najednou na 200m stopovalo asi 200 lidí.
Další zaručené informace - "Tak už sehnali lokomotivu, jede sem a odtáhne nás zpátky do nejbližší zastávky, tam přejedeme na vedlejší kolej a budeme pokračovat." Rozhovory mezi cestujícími se začínaly stáčet ke stejnému tématu. "Na těch drahách je takovej bordel všude...A to chtějí zase zdražovat...Jsou to všichni debilové." Uběhla slabá půlhodinka a byla tu třetí informace "Tak lokomotiva už tu je a nebude nás táhnout zpátky. Potlačí nás dopředu." Cestujícím to bylo ukradený, hlavně když už konečně pojedeme. Že sranda ještě nekončí jsme poznali hned při rozjezdu. Pár drcnutí, skřípění brzd a pomalé rozjíždění nevěštilo nic dobrého. Kupodivu se ten vlak rozjel a i brzdy to po chvilce vzdaly.
Zastavení v 5km vzdálené stanici překvapilo víc místní než nás. Rychlík jim tu už asi pár let ani nepřibrzdil. Pět minut, deset, patnáct, dvacet. Nervozita začala opět stoupat. No a co se mohlo stát? Náhradní lokomotiva zdechla a čeká se na další. V pořadí už třetí. Po necelé hodině přisupěl další testovací šrot. Známý rozjezd s přískoky jako v autoškole, skřípění brzd a jelo se. Někdo poznamenal, že jestli tenhle vlak dojede až do Brna, tak ho dráhy stejně dají rovnou do šrotu.
Pardubice - hodiny ukazovaly 20:00, takže jsme na 100km měli tři hodiny zpoždění. No všichni si to vyloženě užívali. V Pardubicích stála na jednom nástupišti parta hokejových fanoušku Sparty a na druhém příznivci Pardubic. Měli mnohem lepší náladu a pokřikovali na sebe bojová hesla. Jeden moravák už to nevydržel a z vlaku zaznělo "Vy blbý pražáci, doufám, že vám to nepojede...jako nám." Ten konec přivodil záchvat smíchu celému vagónu.
Zbytek cesty proběhl relativně v pohodě. Postupně jsem upřesňoval svůj příjezd a v deset jsem byl v cíli. Původní dvě a půl hodiny cesty se protáhlo na hodin šest.
A co na to ČD? Nic, cestující mají smůlu. Mohou se zadarmo vrátit zpátky. Jo, zabít celej den a nikam se nedostat je opravdu skvělé řešení. Během prvních dvou hodin čekání projelo po vedlejší trati asi pět dalších vlaků. Zastavení a nabrání části cestujících asi taky nikoho nenapadlo. A jestli v tom vlaku byl revizor, tak sedel někde v koutě na záchodě, služební odznak raději spolknul a doufal, že ho nikdo nenajde, protože po větě "Revize jízdenek" by strávil v nemocnici na lůžku i vánoce.
A "úspěchy" Pendolina dokazují, že cestování s ČD bude ještě dlouho dobrodružství :-(
# postnul Anonymní @ 17:28 
