11 října 2006

 

Kdyz to nejde ani vetsi silou...

Na svym dvoudennim putovani krajem ceskym jsem potkal na dvou ruznych mistech dva stejne projevy dementismu.

Prvni vec se stala pred odjezdem. Prijdu k bankomatu. U nej stoji chlapik v monterkach a zurive vymackava PIN. Jenze bankomat je neposlusny a nechce dat penizky. Ani kdyz zvolil castku, porad nic. Nepomaha ani vetsi sila pri mackani tlacitek. Bal jsem se, aby tam na me jeste nejaky ty tlacitka zbyly. S jakou silou je ten clovek mackal, to se neda popsat. Ale opravdu tim ten bankomat nedonutil, aby mu dal penize. To je tak tezky pochopit, ze kdyz je v bankomatu 1 kus tisicikoruny a ja chci 800, takze mi to ten bankomat proste nemuze dat, ani kdybych se rozkrajel ja, bankomat nebo nekdo dalsi. Kdyz to nejde, tak do toho proste prastim, ono to pujde, tomu rikam logika...

Druha vec. Jdu podchodem, kde jsou kramky, jednim z nich je pekarstvi. Pred nim matka s kocarkem a chce vjet dovnitr. Jenze ouha. Dvere jsou uzsi nez sirka kocaru. Ovsem to nasi maticce nezabranilo zacit poradne tlacit. Ten kocar proste musi dovnitr! jinak se nejmenuju stara Wajtingrova... Kdyz pominu fakt, ze s kocarem by zabrala pulku kramu, takze by se tam vesli uz asi jen 3 lidi a pokud by pak chtela ven, tak by ty lidi proste museli opustit onu malou mistnost, kde pekarstvi prebyva, vychazi mi z toho jediny. Dement!

Komentáře: Okomentovat



<< Domu

This page is powered by Blogger. Isn't yours?