05 září 2006

 

Chodci a chodníky

Bydlim ve městě, jehož centrum je historickou památkou. Ve středu je náměstí, z něj vedou ulice. Žádné překvapení, tak už to ve městech bývá. Ovšem tyto ulice jsou většinou úzké. V době vzniku byly třeba až příliš široké. Tehdy prostě nikdo nevěděl, že by se měly stavět ulice široké tak, aby se vedle sebe vešly dvě auta (nebo víc). Takže hodně ulic je, no vlastně všechny jsou jednosměrné.

Některé ulice jsou lemované hezky širokým chodníkem, kde se vedle sebe naskládají 4 chodci a každý má pro sebe dost prostoru. Pak tu jsou ulice, kde se vedle sebe vejdou přibližně 3 chodci. Taky fajn - místa je pořad dost. No ale taky tu jsou ulice, kde se vedle sebe vejdou jen tak tak 2 chodci. A vůbec nejhorší situace je tam, kde se na chodník vejde maximálně jeden chodec.

Takže dneska si to šinu do města po chodníku, kde se vedle sebe jen tak tak vejdou 2 chodci. Většinou potkávam jednoho člověka. Neni problém - obejdu po chodníku. Někdy se zezadu přiblížim ke dvěma lidem. Nevidí mě (kdo má oči vzdau, že?), takže je obcházím tak, že vstoupim do silnice. Pořád no problem.

Ovšem nechápu to, že když jdou proti mě dva lidi, zabírají celej chodník a vůbec nemají snahu se vyhnout. A to mě vidí na 30 metrů dopředu. A je jim jasný, že se musíme minout. Dementi!

Komentáře: Okomentovat



<< Domu

This page is powered by Blogger. Isn't yours?